V roce 1916 měl švýcarský duchovědný badatel Carl Gustav Jung sérii hlubokých mystických zážitků. Krátce poté napsal Sedm promluv k zemřelým a pod text se podepsal jako Basileides Alexandrijský. „Curyšský čaroděj“ se tehdy natolik hluboce ponořil do myšlenkového světa starověkého gnosticismu, že v jeho představitelích objevil předchůdce své hlubinné psychologie. Ve světle tohoto poznání se můžeme ptát na mnohé, například je-li gnosticismus náboženstvím nebo spíš psychologií. Na tuto a mnohé další znepokojivé otázky odpovídá ve své knize Stephan A. Hoeller, jenž se výkladu Jungova díla věnuje celý život. Předkládá v ní zasvěcený výklad Sedmi promluv k zemřelým, které obsahují náznaky a nástin myšlenek, jež později hrály významnou roli v Jungově vědeckém díle.
