Když se snažíme popsat sami sebe, jsme navyklí používat označení „já“ – „já“ se jmenuji, „já“ jsem se narodil, „já“ žiju… V tomto nastavení fungujeme již dlouhá tisíciletí, aniž bychom si uvědomovali, že ve skutečnosti popisujeme někoho, kdo vůbec nespatřil a nikdy ani nespatří světlo světa. Je to neexistující falešná identita, které se říká – ego. Vytvořila ji mysl a vnutila nám představu, že jsme tím, kdo se narodí, dosahuje úspěchů, raduje se, ale zároveň také trpí, prohrává, ztrácí a nakonec umírá. Mysl a návyky z minulosti nás naučily poslouchat a neprotestovat. Dělá se to tak odnepaměti. Poslušně se zabýváme každou myšlenkou, která nám prolétne hlavou. Z těch pěkných je nám dobře, ale umíme se i hodně trápit, když se nám některé nelíbí. Mysl je skvělým sluhou, ale opravdu krutým pánem. Naučte se využívat jejích služeb jen tehdy, kdy je to potřeba.
