Kniha je poctou příběhu zanikajícího fenoménu výjimečných kopaničářských žen - a také muži, který byl část svého života katolickým farářem. V textech o žítkovských bohyních, které byly publikovány v posledních letech a v nichž mezi nacisty, estébáky a opilci pobíhají v transu lesbické ženy, se z něj stala takřka smyšlená postava. Ve skutečnosti jsou spisy Josefa Hofera, vydané roku 1913, v nichž popisuje „velezajímavé, skutečné případy, jak vychytralé venkovanky bohyňují čili čarují,“ nesmírně cenným svědectvím. Bez jeho postřehů, tvořících historickou bázi této knihy, by bezpochyby nevznikly ani publikace dnešních autorů, které ke kraji přilákaly zaslouženou pozornost. Jak ukazuje příklad bohyň - šeptuch, přijmout odpovědnost a být vědmou, lidovým léčitelem a venkovským šamanem, znamená vložit na svá bedra celoživotní úděl a obětovat se pro druhé. Proto dnes žítkovské bohyně, nositelky lidové magie, přebývající v mystického prostoru moravského pohraničí, nemají následovnice. Tato publikace, která přibližuje žítkovský mýtus ve všech jeho aspektech, vysvětluje proč.
