Jak málo mluvíme o smrti, umírání, konci života. Většinou se těmto tématům vyhýbáme a když už na něj přijde řeč, snažíme se je přejít mlčením, uniknout od nich nebo je nějak zlehčit v domnění, že nám se smrt vyhne. Když se někdo narodí, jsme šťastni, a když někdo zemře, pláčeme. V Tibetu ovšem říkají, že by to mělo být naopak. V čem je tedy smrt tak významná, že bychom se z ní dokonce měli radovat? Autor této neobyčejné knihy líčí dvě velice silné osobní zkušenosti se smrtí, které se ocitl blíž, než by očekával. Přitom zjistil, že na ni vůbec není připraven. „Nikdo mi nikdy neřekl, co mám dělat, nikdo mne nenaučil, jak to mám přijímat, jak tomu všemu rozumět a jaký to pro mne má význam.“ Konec fyzického života, který spoluprožíval, ho inspiroval k sepsání knihy Ty jsi moje vstupenka do Nirvány. Uvědomil si při tom, jak velkou cenu má v lidském životě pokora a jaký je smysl odpuštění a soucitu. Zažil přitom vzácný okamžik, kdy se probudil z hypnotického spánku vlastní mysli, přestal být světem kolem nás a začal být sám sebou.
