Spagyria - zdraví z přírody Lev Tygr, Černé tajemství Karla IV. Regenerace

České korunovační klenoty

Jan Boněk

Tomáš Boněk

Korunovační klenoty Království českého jsou výjimečné a neopakovatelné a Svatováclavská koruna není jen panovnickým odznakem, ale symbolem celé země. Skrývá v sobě tajemství jedinečnosti. Její kouzlo není ve stáří ani v množství použitých drahých kamenů. Má v sobě posvátnost a tajemství, které svým zadáním určil už Karel IV. Její existence je poprvé zmíněna o pět let později v ochranném dokumentu ze 6. května 1346, který vystavil papež Kliment VI. Po Karlu IV. jí bylo korunováno 21 českých králů a 17 královen. Její často dramatický osud byl častokrát i naším osudem. Už šest set let je svým způsobem symbolem našich domovů. Nepotřebuje výsad - její výsadou je její poslání. Byla mnohokrát zvážena a změřena, určení použitých drahých kamenů bylo prací nejzkušenějších odborníků, mnohé z její historie už bylo objasněno. Kniha České korunovační klenoty je výjimečná tím, že poprvé v dějinách nabízí možné myšlenkové pochody Karla IV., který už při objednávce na její zhotovení uvažoval o symbolech, skrytých v jejím tvaru, výběru i rozložení drahých kamenů. Česká královská koruna je symbol a jako taková je nevyčerpatelným pramenem inspirace. Kdo se na ni díval stokrát, může ji při sto prvém podívání vidět jakoby poprvé – neboť skutečný symbol vyvolává v duších těch, kdo se ho snaží pochopit. Dokonce víc, než do něj mohl vědomě vložil jeho tvůrce.

ISBN: 80-7281-219-Xstran: 184 rozměry: 125x215 cena: 269,- Kč  ks  

Kniha České korunovační klenoty je zařazena v těchto kategoriích:

Esoterická a duchovní literatura, Literatura faktu, umění, Průvodce,


Další knihy od tohoto autora

40 let v egyptě

I když s tím osobně nesouhlasí, je prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc. legendou české egyptologie. Bez jeho odborných znalostí, které se rozbíhají do mnoha oborů, ale také bez jeho odvahy, vytrvalosti a schopnosti vyjednávat by dnes česká egyptologie zřejmě už dávno byla minulostí. Několik let byl totiž na Univerzitě Karlově jediným nositelem oboru, který byl určen ke zrušení. Přesto se mu podařilo vybudovat ústav s mezinárodní pověstí a udržet v Egyptě archeologickou koncesi, kterou nám závidí nejvýznamnější egyptologická pracoviště světa. Miroslav Verner je hostujícím profesorem na řadě zahraničních univerzit, čestným členem mnoha archeologických ústavů a členem výborů mezinárodních egyptologických organizací. Na cestu do světa egyptologie vypravil i řadu svých studentů. 40 let v Egyptě není kniha vzpomínek nebo memoárů jednoho vědce. Je to příběh a zároveň dobrodružství, které se skrývá pod termínem egyptologie; přesněji řečeno česká egyptologie a její postavení ve světě. Objevy, jimiž naši egyptologové obohatili poznání starého Egypta, jsou totiž nezastupitelné. Výpravnou knihu doplňuje dvě stě padesát většinou barevných a poprvé publikovaných fotografií. Tato kniha vyšla i ve verzi se speciálním DVD - viz záhlaví KNIHY nebo rubrika AUTOŘI.

40 let v egyptě / verze s dvd

I když s tím osobně nesouhlasí, je prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc. (]1941) legendou české egyptologie. Bez jeho odborných znalostí, které se rozbíhají do mnoha oborů, ale také bez jeho odvahy, vytrvalosti a schopnosti vyjednávat by dnes česká egyptologie zřejmě už dávno byla minulostí. Několik let byl totiž na Univerzitě Karlově jediným nositelem oboru, který byl určen ke zrušení. Přesto se mu podařilo vybudovat ústav s mezinárodní pověstí a udržet v Egyptě archeologickou koncesi, kterou nám závidí nejvýznamnější egyptologická pracoviště světa. Miroslav Verner je hostujícím profesorem na řadě zahraničních univerzit, čestným členem mnoha archeologických ústavů a členem výborů mezinárodních egyptologických organizací. Na cestu do světa egyptologie vypravil i řadu svých studentů. 40 let v Egyptě není kniha vzpomínek nebo memoárů jednoho vědce. Je to příběh a zároveň dobrodružství, které se skrývá pod termínem egyptologie; přesněji řečeno česká egyptologie a její postavení ve světě. Objevy, jimiž naši egyptologové obohatili poznání starého Egypta, jsou totiž nezastupitelné. Výpravnou knihu doplňuje dvě stě padesát většinou barevných a poprvé publikovaných fotografií. Tato verze knihy obsahuje speciální DVD, na němž vás prof. Miroslav Verner provede méně známými nebo nedávno objevenými místy unikátních archeologických nálezů v Egyptě.

Barockes Prag

La baroque – unregelmäßige Perle. In der Tat eine Titulierung, die kennzeichnend ist für die Kunstperiode, der sie ihren Namen verliehen hat. Symbol für überirdische Schönheit, Farbenwunder und ein Kunstwerk von Architekten, denen es gelungen war, mit ihrer Perfektion sowohl Arme als auch Könige anzusprechen. Gläubige brauchten sich nicht mehr in romanischen Basiliken aus Angst niederbeugen, sich in mystischer Dunkelheit gotischer Kathedralen vor der Zukunft fürchten oder in der Vielfalt der Renaissance ihre eigene Stelle suchen. Über all das erzählt das barocke Prag. Wer auch immer Prag aufsucht, wird zustimmen, dass man mit der Ankunft in dieser Stadt von einem eigenartigen Gefühl heimgesucht wird. Als ob man auf einmal dazugehören würde. Während andere Städte ihr Antlitz im Nebel und Schweigen verbergen, erstrahlt die Stadt an der Moldau in unwiederholbarer Schönheit, die sie Generationen von Baumeistern aus einem kleinen Gebiet Norditaliens verdankt. Nur wenige Jahrzehnte genügten, um im Laufe des 17. Jahrhunderts einen einzigartigen architektonischen Stil zu erschaffen, der sich in vielen Aspekten auch mit den großangelegten Bauten Roms messen kann. Die Seele des barocken Prags wurde aus den tragischen Widersprüchen des Dreißigjährigen Krieges heraus geboren, sie ist aber bei Weitem nicht so religiös, wie der ursprüngliche Auftrag von Kirchenorden und ausländischem Adel lautete. Aus dem schicksal¬haften Konflikt erwuchs eine Kunst, stetig bewundert und als einmaliges Phänomen anerkannt – das Böhmische Barock.

Barokní Praha

La baroque, nepravidelná perla. Skutečně příznačné označení pro umělecké období, kterému dala jméno. Symbol nadpozemské krásy, zázrak barev a umění architektů, kterým se dokonalostí podařilo oslovit chudáky i krále. Věřící se už nemuseli krčit strachem v románských bazilikách, obávat se budoucnosti v mystickém temnu gotických katedrál nebo se hledat v obtížně čitelné renesanci. O tom všem je barokní Praha. Její návštěvníci se vzácně shodují v tom, že s příchodem do města mají pocit vzácného porozumění. Jako by se naráz stali jeho součástí. Zatímco jiná města skrývají svoji tvář v mlze a mlčení, město nad Vltavou září jedinečnou krásou, kterou sem přineslo několik generací stavitelů, původem z nevelké oblasti na severu Itálie. Stačilo jim jen několik desetiletí, aby před třemi sty let stvořili jedinečný architektonický sloh, který je v mnohém srovnatelný s nejvelkolepějšími stavbami Říma. Barokní duše Prahy se zrodila z tragických rozporů třicetileté války, ovšem zdaleka není tak náboženská, jak zněla původní objednávka církevních řádů a zahraniční šlechty. Z osudového konfliktu se zrodilo umění, stále častěji obdivované a uznávané jako jedinečný fenomén – české baroko.

Baroque Prague

La baroque, a pearl of irregular shape. A truly perfect name for the art period named after it. A symbol of unearthly beauty, a miracle of colors and the artistic perfection of architects, who were able to thrill both paupers and kings. Christians no longer had to huddle in Romanesque basilicas, fear for their future in the mystical darkness of Gothic cathedrals or find themselves in the confusing Renaissance style. This is what Baroque Prague is all about. People who visit Prague in fact agree on having a feeling of rare understanding. As if they suddenly became a part of this city. While other cities hide their face in brume and silence, the city on the Vltava River brightly shines with its unique beauty that several generations of master builders from a small region in Northern Italy brought here. Within just several decades of the 17th century, they were able to create a unique architectural style that, in many ways, is comparable with the most beautiful edifices of Rome. The Baroque soul of Prague was born from the tragic division caused by the Thirty-Year War, but is nowhere near as religious as the original commission of religious orders and foreign noblemen was. The fatal conflict brought forth art that is increasingly admired and recognized as a unique phenomenon – the Czech Baroque style.

Cubist Prague

It would be hard to find on the world’s cultural map a place where so many exceptional artists emerged at once as they did in Bohemia at the beginning of the 20th century. There is a good explanation for it. Many talented students studying in Vienna, as well as young artists with experience from Munich and Paris, came back to Prague between the years of 1900—1914. Con¬sequently, it inimitably connected Prague with the revolutionary change in Western Europe’s visual arts. These artists admired Cubism as a completely new perspective on life and were kindred spirits with Pablo Picasso and Georges Braque. This unique atmosphere brought forth architects searching for unprecedented ways and wanting to incorporate this new ideological movement in architecture. There were only four of them: Pavel Janák, Josef Go, Josef Chochol and Vlastislav Hofman. Prague was mesmerized with Cubism, a new style that was reflected in visual arts, crafts, applied arts and furniture; only Cubist buildings were missing. In the end, several dozens of Cubist houses were built and are so unparalleled that they can be found in every art history and to this day are admired by people from all over the world. Prague Cubist architecture is a timeless and singular phenomenon, a true symbol of modern thinking of the beginning of the 20th century.

Die Böhmischen Kronjuwellen

Německá verze knihy České korunovační klenoty

Jewish Prague

The town that vanished more than 100 years ago and yet used to be one of the most prestigious and oldest centers of the Jews in Europe. According to legend, this is where the Israelites came after their legendary temple of Jerusalem was destroyed, and it became their “Mother Prague”, “City and Mother in Israel.” Starting in the 16th century, it was simply called the Jewish ghetto that, in the middle of the 19th century, became the fifth Prague quarter and was renamed Josefov after Emperor Joseph II. In the end, it turned into a refuge of the Prague poor. The Jewish Town was delimited by the Vltava River on one side and the closely watched border with the Prague Old Town on the other. On a rather small area of about 93,000 m2 were about 30 streets, two tiny squares, one palace, several hundred variously connected dwellings and of course synagogues and the famous Jewish Cemetery. It was an overcrowded place full of mysteries and secrets. The Jewish Town had its rises and falls, facing repeated pogroms by its Christian neighbors, looting by armies and catastrophic fires and floods. A few times the local Jews were almost exterminated by the plague and forced to leave Prague and the country. Yet, the ghetto always recovered from it, and its religious life carried on. At the end of the 19th century, Prague fell in love with “modernization.” Imitating Paris, where the historical center had to yield to boulevards and luxurious development, Prague councilors approved a more moderate version of the alarming redevelopment plan that demolished “only” the old ghetto, ugly to some but nevertheless having a special charm and full of esotericism. Except for several buildings, the Jewish Town vanished from the face of the earth. Who would have thought back then that with every demolished house, a major part of our history is lost forever…

Jüdisches Prag

Eine, seit mehr als hundert Jahren nicht mehr existierende Stadt, und dabei handelte es sich um eines der bedeutendsten und ganz bestimmt auch ältesten Zentren des Judentums in Europa. Der Legende nach legten es die Israeliten hier an, nachdem ihr legendärer Tempel in Jerusalem zerstört worden war, damit Prag ihr Mutter Prag, Stadt und Mutter in Israel, wird. Ab dem XVI. Jahrhundert vereinfacht als Jüdisches Ghetto bezeichnet, das Mitte des XIX. Jahrhunderts zum fünften Stadtviertel umgewandelt wurde. Zu Ehren von Kaiser Josef II. erhielt es den Namen Josefstadt und entwickelte sich schließlich zur Zufluchtsstätte für die Prager Armut. Die ursprüngliche Lokalität begrenzte auf der einen Seite das Moldauer Ufer, auf der anderen Seite dann die streng bewachte Grenze der Prager Altstadt. Auf dieser nicht allzu großen Fläche, die kaum 93 000 Quadratmeter überschritt, gab es vielleicht an die dreißig Straßen, zwei kleinere Plätzchen, die man nur aus Gewohnheit „Stadtplatz“ zu nennen pflegte, ein Palais, einige hunderte, mannigfaltig miteinander verbundene Häuser und logischerweise auch Synagogen sowie einen bis heute berühmten Friedhof. Es war ein Ort voller Rätsel und Geheimnisse auf engstem Raum. Die Prager Judenstadt erlebte hautnah Aufstieg und Verfall, sie musste wiederholt Pogromen christlicher Nachbarn, der Plünderung durch fremde Heere, verhängnisvollen Bränden und Hochwasser widerstehen. Mehrmals wurde die ansässige Bevölkerung von der Pestseuche fast ausgerottet, ein anderes Mal war sie gezwungen, aus der Stadt und aus dem Lande wegzuziehen. Dennoch erholte sich die Judenstadt immer wieder aufs Neue und auch an der Ausübung ihrer Religion hielten die Bewohner unvermindert fest. Ende des XIX. Jahrhunderts fand Prag an der „Modernisierung“ Gefallen und nach dem Vorbild von Paris, wo das historische Zentrum Boulevards sowie einer Luxusverbauung hatte weichen müssen, bewilligten die Prager Ratsherren eine gemäßigtere Variante solch eines Assanierungsplanes, der einem dennoch kalte Schauer über den Rücken jagt. Dieser Plan bedeutete letztendlich die Vernichtung des altertümlichen und für manche abscheulichen, aber nichtsdestoweniger an Zauber und Esoterik reichen Ghettos. Bis auf wenige Bauten verschwand es von der Erdoberfläche.Wem wäre damals in den Sinn gekommen, dass mit jedem einzelnen abgerissenen Haus auch ein wesentlicher Teil unserer Geschichte unwiederbringlich verloren geht?

Karel Pařík - Architekt evropského Sarajeva

Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny schoulené na březích říčky Miljacky uprostřed svahů malebných hor, bylo Čechům blízké už od počátku 19. století. I když není zcela jasné, čím je tento odlišný svět tak fascinoval, je jisté, že to bylo především okouzlení evropským Orientem, úzkými uličkami provoněnými kávou, zvláštní architekturou, ale také krásnými dívkami, jejichž kouzlo tvořily rysy formované staletími míchání ras a národů. Tato kniha vypráví o jednom z Čechů, kteří se do této části Evropy dostali snad osudovou náhodou na konci 19. století, těsně po okupaci Bosny rakousko-uherskou armádou, v době snahy vídeňské vlády vyrovnat mohutnými přesuny obyvatelstva civilizační úroveň ve všech částech monarchie. Ten muž se jmenoval Karel Pařík. Pocházel z malé vesničky nedaleko Jičína, byl absolventem vídeňské Akademie výtvarných umění. Do Sarajeva se dostal osudovou náhodou, ale v mimořádné době, jež přála mladým a talentovaným tvůrcům, kteří věděli, co chtějí. Paříkovi se Sarajevo stalo druhým domovem, který jako architekt dlouhá léta budoval. Jeho dílem jsou nejvýznamnější sarajevské budovy: Národní divadlo, Zemská banka, Zemské muzeum, Aškenázská synagoga, katolická katedrála, Šerijatská soudcovská škola a mnoho dalších zdejších staveb. Přestože architekt Karel Pařík patří svým způsobem k předním evropským architektům, jeho jméno bylo ze záhadných důvodů dlouhá desetiletí zcela zapomenuto. Tato kniha je jen jedním z příspěvků ke splacení dluhu této výjimečné osobnosti.

Karlstein / anglická verze

Anglická verze knihy Karlštejn. Karlstein is the most prominent castle in Bohemia and probably one of the most famous castles in the entire Europe. However, if you carefully study its history, you will discover that Emperor and King Charles IV did not want any publicity around this edifice, as if he wished that the castle were invisible to people. He could not have chosen a worse place for it. From the surrounding hills, one could see right into his “bedchamber.” How he felt about the castle is obvious from the fact that he did not attend the laying of the foundation stone. Normally vocal chroniclers were very secretive about Karlstein. Even though the construction was very expensive, we hardly know anything about it, including why the castle was built. The rare information saying that Charles IV wanted to build a summer residence in the style of French kings — yet some walls are seven meters thick — is also not very credible. And thus, in the end we can be certain only of one thing — since the very beginning, the castle was designed for keeping the most valuable treasure, the imperial sacred insignia, the holder of which was historically the rightful ruler of the Holy Roman Empire. But due to unfortunate historical circumstances, the imperial coronation treasure remained in the castle only for several decades. On the other hand, the Czech coronation jewels that Charles IV did not plan to keep at Karlstein were moved to the castle and stayed there for several centuries, protected with many locks. Karlstein is a place of many secrets. To reveal some of them was the goal of this book.

Karlstein / německá verze

Německá verze knihy Karlštejn. Karlstein ist die bedeutendste Burg in Böhmen und wird wohl zu den großartigsten Burgen in ganz Europa gezählt. Wenn man jedoch anfängt, sich mit der Geschichte dieser Burg eingehender zu beschäftigen, dann wird man sicherlich eines Tages feststellen müssen, dass Kaiser und König Karl IV. im Falle dieses Baues kein Interesse an einer eventuellen Publizität hatte. Es scheint fast so, als ob er den Wunsch gehabt hat, dass diese Burg für die breite Öffentlichkeit unsichtbar ist. Er konnte eigentlich keinen weniger geeigneten Platz für deren Aufbau auswählen. Von den umliegenden Hügeln aus schaute man fast in sein „Schlafzimmer“ hinein. Von seiner Beziehung zu der Burg zeugt auch die Tatsache, dass er bei der Grundsteinlegung abwesend war. Die ansonsten redseligen Chronisten sind im Falle von Karlstein rätselhaft schweigsam. Obwohl dieser Bau finanziell sehr anspruchsvoll war, weiß man fast nichts von seiner Geschichte. Und auch das Vorhaben, warum die Burg errichtet wurde, ist uns unbekannt. Die knappe Nachricht darüber, dass sich Karl IV. zum Ziel gesetzt hatte, nach dem Vorbild französischer Könige eine Sommerresidenz aufbauen zu lassen, wenn manche Wände bis sieben Meter dick waren, scheint auch zweifelhaft zu sein. Und so bleibt schließlich als einzige Sicherheit die Tatsache, dass von Anfang an damit gerechnet wurde, hier den wertvollen Schatz — die Reliquien — aufzubewahren, deren Verwalter von der geschichtlichen Tradition her unanfechtbarer Herrscher des Heiligen Römischen Reiches war. Infolge verhängnisvoller historischer Umstände war der Reichskrönungsschatz innerhalb der Burgmauern nur wenige Jahrzehnte untergebracht. Die böhmischen Krönungskleinodien dagegen, mit deren Unterbringung hier Karl IV. nie gerechnet hatte, verbrachten auf der Burg mehrere Jahrhunderte, verborgen hinter vielen Schlössern. Die Burg Karlstein ist ein Ort vieler Geheimnisse. Den Schleier von manchen zu lüften, war das Ziel des vorliegenden Buches.

Karlštejn

Karlštejn je nejvýznamnějším hradem v Čechách a pravděpodobně jedním z nejznámějších v Evropě. Začnete-li se ale jeho historií zabývat podrobněji, zákonitě zjistíte, že císař a král Karel IV. právě v případě této stavby nestál o publicitu. Jako by si přál, aby to byl hrad pro veřejnost neviditelný. I jindy upovídaní kronikáři jsou v případě Karlštejna přímo tajemní. Neznáme ani rok jeho založení. Přestože to byla stavba mimořádně nákladná, o její historii nevíme téměř nic. Samozřejmě ani o záměru, proč byl vznikla. Vzácná informace o tom, že cílem Karla IV. bylo postavit si po vzoru francouzských králů letní sídlo, když některé stěny dosahovaly tloušťky téměř sedmi metrů, je nedůvěryhodná. Stejně tak není v historických pramenech doloženo, že Karlštejn měl být hradem sv. grálu. A tak nakonec jedinou jistotou zůstává, že od počátku počítal s umístěním nejvzácnějšího pokladu, říšských svátostin. Jejich správce byl z historické tradice nezpochybnitelným vládcem Svaté říše římské. Jenže shodou neblahých okolností říšský korunovační poklad pobyl ve zdech hradu pouze několik desetiletí. Oproti tomu české korunovační klenoty, s jejichž uložením zde ale Karel IV. nikdy nepočítal, vydržely za mnoha zámky dokonce několik staletí. Hrad Karlštejn je místem mnoha tajemství. Odhalit některá z nich bylo cílem této knihy.

Krabice od bot Vladimíra Renčína

Kresby VLADIMÍRA RENČÍNA (1941) patří k základním a zároveň nejtrvalejším hodnotám našeho národa a jsou pevně ukotveny v české kultuře. Přestože nejsou jednoduché, oslovují nejširší publikum. Renčína zná každý, prezident i popelář, univerzitní profesor i zemědělec. V tom je zároveň překvapivý. Když měl těsně po svých čtyřicetinách výstavu na Staroměstské radnici v Praze, přišlo přes 140 000 lidí. Zřejmě to bylo poprvé a asi také naposled, kdy se tato vznešená budova otřásala smíchy. V Návštěvní knize dodnes zůstaly tisíce podpisů a stovky vzkazů nadšených návštěvníků. Kniha, kterou držíte v ruce, je výsledkem výběru myšlenek, postřehů, ale i vzpomínání, které během mnoha let Vladimír Renčín napsal nebo řekl. Byl mnohokrát doslova přinucen mluvit na vernisážích svých výstav i výstav svých přátel, tu a tam dal rozhovor spřízněnému novináři, neubránil se rozhlasovému reportérovi, případně ho vtlačili před televizní kameru, aby s ním natočili třeba pořad z cyklu GEN. Často to přineslo takřka detektivní pátrání po pramenech, protože s Vladimírem Renčínem jednoduše nelze dělat rozhovory na povel. Je o to cennější, že budou zachovány alespoň v této podobě. Vladimír Renčín má vlastnost všech mimořádných světových umělců: mnohdy o sobě pochybuje. A to přesto, že je za ním víc než dvacet tisíc kreseb publikovaných doma i v zahraničí, desítky knih, stovky výstav, dva večerníčky, divadelní hra i poštovní známka. Říká, že se uklidnil jen jedinkrát – to když otevřel jakousi zahraniční publikaci a tam v rejstříku objevil pěkně za sebou: Rembrandt – Rencin – Renoir. KRABICE OD BOT je o tom, jak v náručí matky přežil v krytu bombardování Drážďan, o postavách, které ho provázely životem, a také o jeho osudové ženě, která se stala vzorem legendární Marie. Pokud jeho kresby máte rádi, po přečtení této knihy je budete mít ještě raději.

Kubistická Praha

Počátkem 20. století se v Praze přihodilo cosi výjimečného. Tehdy opěvovaný i zatracovaný kubismus, každopádně poslední vážně míněný moderní umělecký směr, zde utvořil svébytný proud. Mezi léty 1900 a 1914 se totiž domů vrátila řada talentovaných studentů z Vídně, ale i mladí umělci, kteří načerpali zkušenosti v Mnichově nebo Paříži. Obdivovali kubismus jako zcela nový pohled na svět i život, inspiraci jim poskytly spřízněné duše jako Pablo Picasso nebo Georges Braque. Zároveň hledali nové cesty, aby se oprostili od zbožné úcty vůči dosavadním tuzemským vzorům. Jejich avantgardní tvořivost se promítala nejen ve výtvarných dílech, ale rovněž v nábytku či užitém umění. Navíc hrstka odvážlivců přenesla slovník kubistických kompozic i do jazyka architektury. K nejvýraznějším osobnostem patřili Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol a Vlastislav Hofman. Přestože jejich kubistické okouzlení trvalo jen krátce, vzniklo v Praze téměř padesát výjimečných staveb v kubistickém duchu. Tvůrci je navíc dokázali překvapivým způsobem začlenit do historického kontextu města, do ucelené řady stavebních slohů, které určují neopakovatelný genius loci ulic a náměstí. Většina z těch domů stojí dodnes a přitahuje zaslouženou pozornost. Pražská kubistická architektura je neopakovatelný umělecký fenomén evropského významu, symbol moderní doby.

Kubistisches Prag

Anfang des 20. Jahrhunderts geschah in Prag etwas Außergewöhnliches. Der damals verherrlichte und zugleich verdammte Kubismus als letzte ernst gemeinte moderne Kunstrichtung wandelte sich zu einer selbstständigen Bewegung. Zwischen den Jahren 1900 bis 1914 kehrte in unsere Metropole eine Reihe begabter Studenten aus Wien zurück, aber auch junge Künstler, die eigene Erfahrungen in München oder Paris gesammelt hatten. Sie bewunderten den Kubismus als eine völlig neue Welt- und Lebenssicht, die solchen verwandten Seelen wie Pablo Picasso oder Georges Braque Inspiration gewährte, aber zugleich suchten sie nach neuen Wegen, um sich von der andächtigen Ver¬ehrung bisheriger einheimischer Vorbilder zu befreien. Ihre avantgardistische Schöpferkraft zeigte sich nicht nur in bildenden Werken, sondern auch in Möbeln oder der angewandten Kunst. Das Wagemutige und absolut Einmalige besteht darin, dass eine Handvoll Himmelsstürmer das Wörterbuch kubistischer Kompositionen in die Sprache der Architektur übertrug. Zu den prägenden Persönlichkeiten zählten Pavel Janák, Josef Go, Josef Chochol und Vlastislav Hofman. Obwohl ihre kubistische Faszination nur von kurzer Dauer war, entstanden allein in Prag fast fünfzig Ausnahmebauten im kubisti¬schen Geiste. Die Erbauer vermochten jene Bauten in den historischen Kontext der Stadt und in die kompakte Reihe von Bau¬stilen einzugliedern, die den Genius Loci von Straßen und Stadtplätzen bestimmen. Viele dieser Bauwerke wecken bis heute zu Recht die besondere Aufmerksamkeit des Betrachters. Die Prager kubistische Architektur ist ein einmaliges Kunstphänomen und ein Symbol der modernen Zeit.

Málo známé památky starého Egypta

I když o památkách starého Egypta byla napsána řada knih, tato je výjimečná. Její autor záměrně vypustil nejznámější objekty, které každoročně navštěvují tisíce turistů, a dal prostor těm méně proslulým. Během svojí desítky let trvající spolupráce s prof. Miroslavem Vernerem měl jedinečnou možnost všechny vidět a pořídil často velice unikátní snímky. Mnohé z památek, o kterých se v této knize píše, nejsou veřejnosti přístupné. Vedle nich přiblížil mnoho úžasných míst, která neprávem leží na okraji zájmu cestovatelů, především překrásné oázy, skryté v Západní egyptské poušti. Právě v nich se zachovala atmosféra Egypta, který okouzluje obdivovatele této úžasné země víc než dvě stovky let. Tajuplná země, jejíž nesmírně bohatá historie položila základy evropské civilizace, stojí za poznání. Díky této jedinečné publikaci můžete odhalit její podstatnou a málo známou část.

Miroslav Verner - Můj život s Egyptem - s DVD

Toto je kniha o dobrodružství, které se skrývá pod slovem egyptologie a je spojeno s objevy, jimiž naši archeologové jedinečným způsobem obohatili poznání starého Egypta. Je a zároveň tak trochu není o Miroslavu Vernerovi (1941), legendě české a světové archeologie. Bez jeho odborných znalostí, které se rozbíhají do mnoha oborů, ale také osobní odvahy, vytrvalosti a schopnosti vyjednávat by dnes česká egyptologie byla už dávno minulostí. Právě on byl totiž Univerzitě Karlově několik let jediným nositelem oboru, který byl určen ke zrušení. Přesto se mu podařilo vybudovat ústav s vynikající mezinárodní pověstí a v Egyptě získat archeologickou koncesi, která patří mezi nejvýznamnější. Když jsme připravovali první vydání této knihy, přirozeně se nabídnul titul Čtyřicet let v Egyptě. Od té doby ovšem uteklo hodně vody v Nilu i ve Vltavě a dílo bylo třeba doplnit a rozšířit o nové výzkumy a poznatky, což znamenalo několik nových kapitol a na sedmdesát fotografií. Stejně tak bylo třeba připomenout, že u nás vyrostla nová generace velmi zdatných egyptologů. A tak nezbylo nic jiného, než změnit název knihy a přitom zachovat to základní - vztah k profesoru Miroslavu Vernerovi.

Prager Dom

Karl IV., römischer Kaiser und König von Böhmen, machte sich um den Ausbau zahlreicher monumentaler Bauten verdient, wobei sein Hauptaugenmerk dem St.-Veits-Dom auf der Prager Burg galt. Dieser Dom sollte ein Meisterwerk der Gotik werden – eine aus Stein gefertigte Verkörperung des Glaubens, Symbol Seiner königlichen Majestät, Sitz des Erzbischofs, Kultzentrum für die Schutzpatrone des Landes, Schauplatz feierlicher Krönungszeremonien, königliche und zugleich auch nationale Begräbnisstätte. Keine andere Kirche in Europa vereinigte in sich so viele Funktionen. Das Projekt des ersten Baumeisters des Domes, Matthäus von Arras, kam schon zu seiner Zeit einem Bauwunder gleich. Die ihm gestellte Aufgabe – den Stil der südfranzösischen Dome auf Prag anzuwenden – passte er unauffällig seinen eigenen Vorstellungen sowie den hiesigen Traditionen an. Peter Parler, sein Nachfolger, ging bei seinem Herangehen an das vor ihm liegende Arbeitspensum recht eigenwillig, dabei genial und aus architektonischer Sicht auch riskant vor, sodass er in Konflikt zu den damals anerkannten baulichen Regeln geriet. Kein Wunder also, dass noch im XXI. Jahrhundert dieser Dom im Herzen unserer Metropole, ursprünglich dem unbekannten sizilianischen Märtyrer Veit geweiht, den Betrachter mit seiner imposanten Vornehmheit sowohl aus der Ferne als auch aus der Nähe, aber auch mit seinem Inneren und Äußeren zu verblüffen vermag. Der Prager Dom ist weder der älteste, noch der baulich gewichtigste oder gar höchsten Dom in Europa. Seine Einmaligkeit ist in seiner umwerfenden Ausgewogenheit begründet. Die Gesamtlänge des Bauwerkes beträgt 124 Meter und die Breite des Transeptes erreicht imposante 60 Meter. Das Gewölbe erreicht eine Höhe von mehr als 33 Metern und der fast 100 Meter lange Südturm prägt sichtbar das charakteristische Panorama der Hauptstadt. Die heilige Domhalle vermag mehr als 8000 Personen zu fassen, die hier dem Wort Gottes lauschen können.

Pražská katedrála

Císař a král Karel IV. se zasloužil o vybudování celé řady monumentálních staveb, ovšem zvláštní pozornost věnoval Svatovítské katedrále na Pražském hradě. Měla se stát vrcholným dílem gotiky – kamenným ztělesněním víry, symbolem královského majestátu, sídlem arcibiskupa, střediskem kultu zemských patronů, dějištěm slavnostních korunovací, pohřebištěm královským a vlastně i národním. Žádný jiný kostel v Evropě nespojoval tolik důležitých funkcí najednou. Projekt prvního stavitele katedrály Matyáše z Arrasu patřil už ve své době doslova ke stavebním zázrakům. Jednoznačné zadání přenést do Prahy styl jihofrancouzských katedrál nenápadně přizpůsobil vlastním představám i místním tradicím. Přístup jeho nástupce Petra Parléře byl natolik osobitý, geniální a přitom architektonicky riskantní, že se dostal do konfliktu s tehdy uznávanými pravidly. A tak chrám zasvěcený původně neznámému sicilskému mučedníku Vítovi v srdci naší metropole budí i v 21. století úžas svou impozantní vznešeností z dálky, z blízka i zevnitř. Pražská katedrála není nejstarší, nejširší ani nejvyšší v Evropě. Její jedinečnost spočívá v ohromující vyváženosti. Celková délka stavby je 124 metrů a šířka transeptu dosahuje 60 metrů. Klenba se tyčí do výšky přes 33 metrů a téměř stometrová tzv. jižní věž dodává hlavnímu městu čitelné charakteristické panorama. Slovo Boží může v posvátném prostoru katedrály vyslechnout najednou víc než osm tisíc lidí.

Rudolf II and His Imperial Prague

A man who changed history The Prague Castle as the centre of Europe Thirty-seven magnificent years of Prague. At the end of the 16th century, Prague and in particular the Prague Castle became the European center of occult science, astrology and alchemy as well as international politics and scientific research of astronomers, physicians and botanists. The capital city of the monarchy also enticed the most renowned artists of that time ? painters, etchers, sculptors and musicians. Even though it was a very short time period that lasted less than 37 years altogether, it has made a mark in the history of European culture. At the beginning of this magnificent time was a single man. A dreamer, self-made researcher, collector of art and natural peculiarities, great supporter of everything mysterious in the world around us and in particular benefactor of anybody who could expand his knowledge of the world ? Rudolf II, the emperor of the Holy Roman Empire and the king of Bohemia and Hungary. To move the seat of the Hapsburg monarchy from Vienna to Prague was very bold in a way. Although we do not know all the reasons why Emperor Rudolf II decided to do so, many of them are described in this book. Above all, it is certain that the location of the Prague Castle high up above the city suited his hypersensitive soul. He found peace and quiet there, being far from his envious brothers and the Turkish threat. Since his first days at the Prague Castle, he kept building and remodeling. He was not building a stately residence but depositories for his collections. We do not know exactly how many items his collections contained, but it is certain that had they remained in Prague, no European art gallery could have measure up to them now.

Rudolf II. a jeho císařská Praha

Praha a především Pražský Hrad se na konci 16. století staly evropským centrem nejen okultních věd, astrologie a alchymie, ale hlavně mezinárodní politiky, vědeckého bádání astronomů, lékařů a botaniků. Vůbec první hlavní město monarchie k sobě přitahovalo i nejslavnější umělce své doby: malíře, grafiky, sochaře i hudebníky. I když to bylo velmi krátké období, trvalo všeho všudy necelých 37 let, přesto se zapsalo do dějin evropské kultury zlatým písmem. Na začátku té hvězdné doby stál jediný muž. Snílek, samorostlý badatel, sběratel umění i přírodních zvláštností, velký podporovatel všeho tajemného ve světě kolem nás a hlavně mecenáš každého, kdo mohl rozšířit jeho poznání světa, císař Svaté říše římské, král český a uherský Rudolf II. Přenést sídlo habsburské monarchie z Vídně do Prahy bylo svým způsobem velmi odvážné. I když dodnes neznáme všechny důvody proč se císař Rudolf II. tak rozhodl, mnohé popisujeme v této knize. Především je jisté, že položení Hradu vysoko nad městem vyhovovalo jeho přecitlivělé duši. Měl tam svůj klid, vzdálen žárlivým bratrům i tureckému nebezpečí. Od prvních dnů na Hradě přestavoval a stavěl. Nebudoval reprezentační sídlo, ale depozitáře pro své sbírky. Nevíme přesně, kolik položek obsahovaly, jisté ale je, že kdyby zůstaly v Praze, byla by to kolekce, které by žádná evropská galerie nasahala ani po kotníky.

Rudolf II. und sein kaiserliches Prag

Das Prag der Magier, Alchimisten und Abenteurer an der Schwelle des Dreißigjährigen Krieges. Eine Kunstsammlung, die die ganze Welt bewunderte. Prag und vor allem die Prager Burg wurden am Ende des 16. Jahrhunderts nicht nur zum europäischen Zentrum okkulter Lehren, der Astrologie und der Alchimie, sondern auch zu einem Brennpunkt internationaler Politik und wissenschaftlicher Forschungen von Astronomen, Ärzten und Botanikern. Die erste Hauptstadt der Monarchie zog viele berühmte Künstler an. Maler, Graphiker, Bildhauer, Musiker, usw. Wenngleich es sich nur um 37 Jahre, kurz vor Ausbruch des Dreißigjährigen Krieges handelte, hat sich diese Epoche mit goldenen Lettern in die europäische Kulturgeschichte eingeprägt. Am Beginn dieser ruhmreichen Zeit stand ein einziger Mann: Self-made-Forscher, Kunstsammler und Sammler der Naturkuriositäten, ein großer Liebhaber alles Geheimnisvollen, vor allem aber Mäzen eines jeden, der sich um Welterkenntnis bemühte. Dieser außerordentliche Mann war Rudolf II., Kaiser des Römischen Reiches sowie König von Böhmen und Ungarn. Den Regierungssitz der Habsburger Monarchie von Wien nach Prag zu verlegen, war sehr mutig. Wenngleich nicht alle Gründe für diese Entscheidung Rudolfs II. bekannt sind, werden einige davon in diesem Buch beschrieben. Sicher kam die Lage der Burg hoch über der Stadt der hochsensiblen Seele des Monarchen entgegen. Hier konnte er Ruhe finden, war weit genug entfernt von seinen eifersüchtigen Brüdern und außerhalb der türkischen Gefahr. Von Anfang an gestaltete er die Burg nach seinen Vor­stellungen um. Er baute keine repräsentative Residenz, sondern eine Schatzkammer für seine Sammlungen. Wir wissen nicht genau, wie viele Exponate sie enthielten, sicher allerdings ist: Wenn diese in Prag geblieben wären, hätte keine andere europäische Galerie mit Prag konkurrieren können.

The Czech Coronation Jewels

Anglická verze knihy České korunovační klenoty

The Prague Cathedral

Emperor and King Charles IV had many monumental edifices built, but paid special attention to the Cathedral of St. Vitus at the Prague Castle. He wanted it to be a Gothic masterpiece – a stone epitome of faith, the symbol of royal majesty, the see of the archbishop, the cult center of the land patrons, the place of royal crowning and the royal as well as national necropolis. No other church in Europe plays so many roles of great importance. The project of Matthias of Arras, the first architect of the cathedral, was literally one of the architectural wonders of that time. Commissioned to build a Gothic house of prayer in Prague modeled after cathedrals in Southern France, he inconspicuously modified the assignment according to his own ideas and local traditions. The approach of his successor Peter Parler was so distinctive, ingenious and yet architecturally risky that he fell afoul of backthen recognized rules. Looking at the cathedral, originally consecrated to the unknown Sicilian martyr Vitus and built in the heart of our capital city, from afar, up close and from inside, people are in awe of its impressive grandness even now in the 21st century. The Prague cathedral is not the oldest, largest or highest cathedral in Europe, but is unparalleled with its breathtaking balance. It is 124m long, 60m wide and over 33m high. The Southern Spire, which is almost 100m high, has become the landmark of the capital city. Over 8,000 people can hear the word of God inside this sacred place all at once.

Vladimír Komárek - Známý neznámý (s DVD)

Ačkoli obrazy Vladimíra Komárka patří do zlaté pokladnice všeho, co kdy bylo v Čechách vytvořeno, v paměti veřejnosti zůstává také jako skvělý, originální a nezapomenutelný vypravěč. V ateliéru měl rád návštěvy, ale když se u dveří jeho domu začaly střídat autobusy turistů, musel dát ke vchodu legendární výzvu JEN KRÁTKÁ NÁVŠTĚVA POTĚŠÍ. Šťastní majitelé jeho děl tvrdí, že v jejich bytech vytvářejí oázu pohody, klidu, že oslovují svojí záhadností a nutí k přemýšlení o složitostech života. A tak ho přibližuje i tato kniha. Vladimír Komárek je jedním z mála lidí, jimž věnoval pozornost básník formátu Jaroslava Seiferta. Součástí této výpravné knihy je originální DVD s exkluzivním rozhovorem s Vladimírem Komárkem z roku 2001 a se slavnou Seifertovou básní U malíře Vladimíra Komárka, kterou recituje Jan Kačer.

Židovská Praha

Židovské Město pražské, město, které již víc než sto let neexistuje, a přitom bývalo jedním z nejvýznamnějších a dozajista také nejstarších středisek židovského etnika v Evropě. Podle legendy sem zamířili Izraelité po zboření legendárního Jeruzalémského chrámu, aby se stalo jejich Matičkou Prahou, Městem a Matkou v Izraeli. Od 16. století zjednodušeně židovské ghetto, které se v polovině 19. století změnilo na pátou městskou čtvrť. Na počest císaře Josefa II. byla pojmenována Josefov, z něhož se ve finále vyklubalo útočiště pražské chudiny. Základní poloha byla na jedné straně dána břehem Vltavy, na druhé přísně střeženou hranicí Starého Města pražského. Na poměrně nevelké ploše, jež nepřesahovala 93 tisíc čtverečních metrů, bylo snad pouze třicet ulic, dva plácky, kterým se jen ze zvyku říkalo náměstí, jeden palác, pár stovek různě pospojovaných domků a pochopitelně synagogy i dodnes slavný hřbitov. Stísněné místo plné záhad a tajemství. Zažilo vzestupy i pády, opakovaně čelilo pogromům křesťanských sousedů, drancování cizáckého vojska, katastrofálním požárům i povodním. Několikrát místní obyvatelstvo téměř vyhubil mor, jindy bylo donuceno vystěhovat se z města i ze země. Přesto se vždy vzpamatovalo a náboženský život zde nikdy nebyl přerušen. Na konci 19. století se Praha zamilovala do „modernizace“ a po vzoru Paříže, kde historický střed musel ustoupit bulvárům a luxusní zástavbě, schválili pražští radní umírněnější variantu děsivého asanačního plánu. Obnášelo to demolici „jen“ starobylého, pro někoho ohyzdného, nicméně zvláštním kouzlem a esoterikou prosyceného ghetta. Až na několik staveb zmizelo z povrchu zemského. Komu tenkrát přišlo na mysl, že s každým strženým domem nenávratně mizí i podstatná část naší historie?

Nakladatelství Eminent; email: eminent(zavináč)eminent.cz; GSM: +420 602 646 504
Distribuce: Emibooks, Jan Hradilek, Nová 184, 252 25 Zbuzany, GSM: +420 603 526 413, email: objednavky(zavináč)eminent.cz
Sklad: Jan Hradílek, Emibooks, Chýnice 1, náměstí